www.jill.estranky.cz

Vývoj koní

EOHIPPUS- měl velikost lišky, na končetinách měl 5 prstů, žil převážně v lesním a bažinatém prostoru.

OROHIPPUS - jeho tělo bylo už štíhlejší, na předních končetinách měl 4 a na zadních 3 prsty. Odhaduje se, že vážil průměrně 5, 5 kg a v kohoutku byl vysoký 36 cm. Oči ani zuby ještě nepřipomínaly dnešního koně.

MESOHIPPUS - byl větší, měl delší nohy a chrup vhodný ke žvýkání rozmanitější, ale stále ještě měkké potravy. Na všech končetinách měl po 3 prstech.

PLIOHIPPUS - stál na jediném kopytě, žil asi před pěti milióny lety.

HIPPARION - výška 120 – 140 cm, změna chrupu, tvaru lebky a prodlužování končetin.

EQUUS - uzavírá vývojovou řadu. Žil v Americe asi před třemi nebo dvěma milióny let, tedy dříve než člověk.

Na počátku lidských dějin žily dva typy divokých koní. Ty se přizpůsobily měnícímu se životnímu prostředí a staly se základem všech plemen domácího koně.

KERTAK - dodnes žije ve stepích Dálného Východu Střední Asie a v zoologických zahradách. Jeho kohoutková výška je 130 – 140 cm, má mohutnou hlavu, stojatou hřívu a krátké silné končetiny.

TARPAN - žil v oblasti Kaspického a Černého moře. V 80. letech 19. století byl vyhuben. Jeho kohoutková výška byla 135 – 145 cm, byl ušlechtilejší a štíhlejší.

Kůň v dávných dobách

Perská říše (6. století př. n. l.)

nisejští koně - vyrůstali na chladných podmíkách s bohatými pastvinami na úpatí hor severozápadního Íránu, kolem Hamadánu. Byli velmi silní. Peršané, kteří jezdili v měkkém sedle bez třmenů, je ovládali silnou uzdou.Sloužili k loveckým zábavám, dostihům (např. trati dlouhé 11 km)

Antické Řecko (8. – 7. st. př. n. l.)

Z této doby se dochovali vyřezávané vozíčky, které v hornatém Řecku později ztratily smysl.Začali se tvořit jezdecké oddíly.

Vozatajské závody se staly národním sportem.1. závod se jel s čtyřspřežím na 25. olympiádě v r. 680 př. n. l. První dostihy se konaly v roce 648 př. n. l.

Řecké podnebí chovu koní nevyhovovalo, tak se koně dováželi.

Římské impérium

zvláštní typy koňů: lovecký, dostihový, válečný, těžký tažný, lehčí cestovní kůň

Římané nepoužívali třmeny.

Vozatajské závody se staly národním sportem. Koně se používali jako cirkusové atrakce, v soubojích gladiátorů a na rodea.

Hlavní středisko pro chov koní do armády se stala Iberie (dnešní Španělsko) .

V roce 54 př. n. l. začíná mít velký význam jezdectví a to díky armádě.

Číňané vymysleli dvoukolový vozík tažený jedním koněm zapřaženým mezi dvěma ojkami.

zpět

Péče o koně

Denní čištění koně je důležité nejenom proto, že kůň vypadá lépe, ale také pro zdravou kůži, která je nutná k regulaci tělesné teploty. A také jako prevence proti parazitům, kteří mají rádi špínu a prach.

Pomůcky

hřbílko (kovové, gumové, plastové )masírujeme kůži a odstraňujeme ze srsti nejhrubší špínu, při kartáčování kartáč zbavujeme kůži prachu

kartáč (tvrdé, měkké, jemné, hrubé) kartáčováním vyčesáváme prach a docilujeme, aby se srst leskla

rýžový kartáč - k čištění kopyt nebo k čištění místo hřebenu a běžného kartáče

houba - 1 houbu na vytření očních koutků a nozder a druhou na pohlavní orgány a okolí řitního otvoru

hřeben na hřívu - k česání žíní a protrhávání

háček na kopyta

olej na kopyta

štěteček na kopytní olej

stěrka na vodu

Péče

hříva + kštice

- protrháváme je speciálním hřebínkem

- hříva rostoucí v místech, kde leží nátylník uzdečky, se většinou stříhá nakrátko

správná délka: asi na jednu šířku dlaně

ohon

- čas od času se zastříhne spodek, když je ohon příliš dlouhý

kopyta

- po oschnutí se potře stěna, chodidlo a rohová střelka nesoleným tukem nebo vazelínou, aby se zabránilo unikání vlhkosti z kopyta a přílišnému vyschnutí kopytního rohu

kontrola kopyta: každých 4 - 6 týdnů

Koupání a plavení koní

- pomáhají k čistotě kůže koně

plavení

voda: 15° C

- nikdy se nesmějí plavit hned po krmení nebo silně uhřátí, mohlo by nastat schvácení kopyt

- pobyt koní ve vodě by měl trvat 5 - 10 minut

- bez postrojů a sedla

- neplaví se kojící a březí klisny

Stříhání koně

- ostříhaný kůň by měl mít v chladném počasí deku, aby nenachladl

částečný střih = minimální střih.

- srst se odstraňuje pouze na hrudníku, břiše, horní části nohou, plecích a stehnech

- nadměrné pocení se omezí a tepelná funkce srsti zůstává

čabrakový střih

- snižuje tepelnou funkci srsti

- srst zůstává na nohou a na hřbetě ve tvaru pokrývky

honební střih

- celé tělo je ostříhané kromě nohou (chrání tak nohy před poškrábáním a poraněním)

- někdy se nechává i plocha ve tvaru sedla

zpět

Věk koně

Průměrný věk je nejvýše 20 let. Nejvyšší výkonnosti dosahuje kůň mezi 7 - 12 rokem.

Trojí dospělost

v 9 - 12 měsících - pohlavní dospělost

v 3 - 4 letech - chovná dospělost

v 5 - 7 letech - tělesná dospělost

Životní cyklus koně

prvních 12 měsíců - malé nohy, pevná potrava v 6 týdnech, ve 2 měsících ztráta husté srsti, odstav ve 4 a půl až 6 měsíců, pohlavní dospělost (v 9 - 12 měsících)

střední věk - v 5 - 10 letech tělo plně vyvinuto, kůň na vrcholu svých sil

pokročilý věk - zuby se obrušují, žvýkání potravy je obtížnější

odhadnutí stáří koně podle stupně tělesného vývinu a celkového vzhledu

hříbata

- vysokonohá, jsou vyšší než delší, mají klínovitou hlavu s vyklenutým čelem, čelisti průměrně krátké, pysky tuhé, k dásním těsně přivřené

- mají nedostatečně vyvinutý kohoutek a na krku krátkou hřívu, v níž je dosud mnoho vlnitých podsadových chlupů

starší koně

- hranaté tvary

- srst začíná bělet nejprve na hlavě, první bílé chlupy se objevují na očních obloucích a teprve potom narůstají jinde po těle -koně prokvétají

- grošovaní bělouši ztrácejí grošování a stávají se čistě bílými

- hlava ukazuje nejvýrazněji obraz stárnutí: kostní hrany a výčněly se ostřeji rýsují navenek

- hřbet koně se pronáší, plece se posunují víc dopředu a kolem řiti se úbytkem tukového vaziva tvoří hluboké jámy u hodně starých koní