www.jill.estranky.cz

  Byl krásný den a Daniel čekal svou lásku před domem s růží v ruce.. Dívka nevycházela a jeho to začínalo znervózňovat. Nevěděl co se děje, přece se domluvili. Chodil sem, tam a přemýšlel, jestli má zazvonit na její dům, nebo ne. Čekal 15 minut, 30 minut a stále nic.

Najednou ji uviděl. Šla celá zkroušená, uplakaná a smutná. Vůbec to nechápal, nevěděl co se děje. Že by něco provedl? Něco špatného řekl? Ne, na nic takového si nepamatoval, nic.

Přišla k němu, celá uplakaná.

 ,,Co se stalo Jane?“ ,,Nic co by tě mělo mrzet“ ,,Ale teď už vím, že je to něco důležitého, protože pláčeš“ Jane se zastavila, podívala se na něj. ,,Jestli to chceš vědět, tak přijď zítra, dneska už na to nemám energii, omlouvám se“ a zavřela za sebou domovní dveře.

            Daniel se polekal, co by se jí mohlo stát? Stál tam beze slova a neschopen odejít. Položil růži k jejím dveřím a odkráčel domů. Cestou mu ale stále vrtalo hlavou, co se asi mohlo stát, ale na nic nepřicházel.

            Daniel celý ustaraný šel do školy. Věděl, že tam ona bude a že mu to konečně vysvětlí. Čekal a ona nikde. Nakonec přišla byla duchem nepřítomna. ,,Ahoj Jane, copak se stalo lásko? Pověz mi to“ přitáhl si ji k sobě Dan. ,,Ale nic, opravdu to není tvoje věc. Je to rodinný problém“ ,,No počkej, já myslel, že jsme spolu a že si budeme všechno říkat. Takhle by to nemělo smysl“ ,,Dobře já ti to povím. Moje ..moje babička umřela“ rozbrečela se Danovi na rameni. ,,To mě moc mrzí, ale určitě měla důvod odejít.Určitě tě měla moc ráda a bála se, jaká bude tvá reakce. Nebreč pro ni, ona ví jak moc si ji měla ráda. Neplač. Prosím nebuď smutná, já budu taky jestli nepřestaneš“ řekl Dan s úsměvem ,,víš já tě mám ráda, ale tyto slzy si prostě musím nechat vyplavit pro ni. Byla to moc dobrý člověk a já nechci aby si myslela, že na ni kašlu. Měla jsem ji skoro raději než svou mámu, byla semnou pořád“ vzlykala Jane ,,Dobře, já vím, ale nebuď tak smutná“ dodal ,,budu se snažit“.

 ,,Já mám úžasný nápad!“ zaradoval se Dan najednou ,,Ano? Jaký?“ zeptala se ,,Po škole tě vyzvednu. Buď připravena, jako by jsme šli třeba do kina. Prosím“ ,,Dobře budu čekat“

            Jelikož Jane nevěděla co plánuje, oblékla se do černé barvy, protože měla takovou náladu, zkrátka pod psa náladu. Všechnu černou si dala na sebe. Vypadala opravdu krásně.

,,Ahoj, jsem tu v celé své kráse“ řekla docela veselým hlasem ,,To není možné, toto byla první veselá věta za dnešní den, ale vypadáš nádherně“ mrkl na ni ,,Co to máš v tom batohu?“ odbyla ho rychlou otázkou ,,Nech se překvapit, ale slib mi, že tuto dobu co jsi semnou budeš jen a jen veselá“ ,,Dobře, slibuju“

            ,,Ááá jsme tady“ mrkl na ni. Přišli na místo a ona to tam hned poznala, bylo to místo kde si uvědomila že ho miluje. ,,Nezapomněl si na toto místo. A proto tě miluji“ řekla a dala mu pusu ,,Nezapomněl, jak bych mohl“ a znova na ni mrkl ,,Tak a teď mi řekni, proč si mě sem zavedl“ ,,No, jelikož tě moc miluju a nemůžu bez tebe žít, tak mě něco napadlo“  začal se hrabat v batohu a vytáhl krabičku, deku a foťák ,,Můžeš mi říct co to má jako být?“ zeptala se zděšeně Jane, když viděla tuto kombinaci ,,Jejda neboj. Donesl jsem deku abychom si na ni mohli sednout, foťák na společné fotky a v krabičce jsou naše věci, nebo prostě věci, které jsme spolu zažili. Dopisy, pohledy, vstupenky atd.“ ,,Aha, ale stejně to furt moc nechápu“ divila se ,,Koukej uděláme fotky, vyvoláme je a dáme do této krabičky s našimi věcmi a zakopeme pod tento “náš“ strom. Budeme mít na sebe památku nadosmrti, budeme stále spolu. Ať máme krásné vzpomínky“ řekl. ,,ano s tím souhlasím. Líbí se mi představa že spolu budeme až do smrti“ usmála se s dobrou náladou a pocitem blaha.

            Celý den se skvěle bavili a neřešili okolní svět. Byli jenom oni dva, nikdo jiný. ,,Takhle by to mělo zůstat. Chci s tebou strávit zbytek života“ políbil ji a byl hrozně šťastný ,,taky se mi líbí ta představa, jen ty a já“ byla šťastná, byla šťastná sním.

            Odvedl ji domů. Dal ji pusu, popřál dobrou noc a odešel.

            ,,Ahoj, vyvolal jsem ty fotky, už je to hotové. Máš dneska čas?“ zeptal se Jane ,,Ano, vyzvedneš mě třeba ve 4 hodiny?“ ,,jojo, to se mi hodí, budu tam“

            Jane došla na ono místo a Daniel už tam čekal jenom na ni. V ruce svíral balíček. ,,Čekám jenom na tebe, abychom to mohli otevřít“ ,,Dobře, otevři to“ řekla a začal rozbalovat. Oba dva se podívali na fotky a smáli se jim. Měli to, svoje společné album. Ve vzájemném sevření nechtěli odejít, nic řešit a nic dělat, jenom tak sedět a smát se. Byli šťastní. ,,Tak a teď je dáme do alba, do krabičky a zakopeme pod tento krásný dub“ navrhla Jane ,,Absolutně s tebou souhlasím, zlato“ dodal a políbil ji.

Ruku v ruce odešli do svých domovů. ,,Miluju tě a nechci tě nikdy ztratit. Nedovolím aby se to stalo“ řekl Dan ,,Kdyby se to ale přeci jen stalo, co by si dělal? Chtěl bys žít?“ ,,To raději umřu, než být bez tebe“ mrkl a znova ji políbil. Popřáli si dobrou noc a Dan odešel domů. V duchu si říkal jakou má úžasnou holku. Že by ji za žádnou nikdy nevyměnil. Byl šťastný. Byl šťastný s ní.

            Ráno šel do školy v domnění že se setká s krásnou Jane a prožijí spolu nádherný den. Jenomže její sousedka přišla do školy celá uplakaná. ,,Co se stalo? Nevíš kde je Jane?“ zeptal se ustaraný Dan ,,Ty to nevíš? Ona je mrtvá..“ Danovi se zhroutil svět ,,Co..co..co.. co se stalo? To není možné, to sis musela splést. Ona žije.. jenom není ve škole..Kde je? Ty mi lžeš! Kde je moje Jane..?! Kde je?!“ řval se slzami v očích na všechny v okolí Daniel. ,,Danieli, pojď semnou“ vyzval ho učitel

,,Vaše přítelkyně měla vážný nádor na mozku. Nedala se zachránit. Je mi to moc líto“ ,,Ne. Néé! To se mýlíte, ona byla zdravá! Ona určitě žije. To není možné, aby tu nebyla!! Vy mi taky lžete! Běžte pryč!“ dveře se rozletěli a Dan běžel ze školy, přes ulice, cesty a bylo mu jedno jestli jedou auta, nebo se srážejí díky jeho neopatrnosti. Prostě jenom běžel, do nemocnice.

,,Pane! Pane promiňte, ale tam nemůžete! Vstup není pro veřejnost!“ křičela na něj zdravotní sestra. ,,Kde je?! Kde je moje Jane?!“ ,,Pane? Sem nemůžete, vraťte se na chodbu!“ ,,Já hledám Jane! Kde je moje Jane?!“ řval po sestře ,,Jane? Jaká Jane?“ ,,Jane Lush. Kde je?!“ ,,Pojďte semnou, zeptám se doktora“ odkráčeli spolu a Danovi se začal svírat žaludek. Slzy se mu valily proudem řeky, ale pořád věřil. ,,Dobrý den, jste příbuzný slečny Lush?“ zeptal se doktor ,,Ne nejsem, ale jsem její přítel. Daniel“ odsekl Dan ,,Aha. Musím vám oznámit špatnou zprávu. Jane Lush zemřela asi před dvěmi hodinami. Je mi to líto“ řekl se soucitem doktor a odešel ,,Nééééé! To není možné néé!“ ,,Pane, pane prosím nekřičte. Jsou tu nemocní!“ okřikla ho nějaká sestra ,,Nemocní? Já jsem taky nemocný, právě jsem přišel o svou polovinu. Je pryč a to jen tak. Tak mi neříkejte co mám dělat!!“ řval na ni se slzami v očích. Vyběhl z nemocnice k jejímu domu. Zvonil, ale nikdo neotevíral. Čekal 10, 20, 30 minut, ale nikdo nepřicházel. Nikdo neotevíral. ,,Kde jste kdo?! Kde jste, když vás potřebuju?! Kde proboha jste?!“ rozkřikl se do okolí. Zamyslel se a zase běžel. Běžel pod mohutný dub. Vyhrabal krabičku. Otevřel ji a byl tam dopis. Dopis od Jane. Četl, stálo tam :

Ahoj Danieli,

            vím že mě moc miluješ a já tebe taky moc miluju, ale nejde to. Nemůžu už tu zůstat. Můj život je u konce. Zbývá mi pár hodin. Je mi to moc líto, ale asi se to mělo stát. Asi mi to nadělil osud. Moje babička neumřela, jenom jsem se zrovna dozvěděla, že už tu moc dlouho nebudu. Je mi líto, že ti to říkám skrz dopis a ne napřímo, ale vím jaká by byla tvá reakce. Pamatuj si, že budeš jen můj a že budeme pořád spolu. Loučím se a líbám tě. Navždy spolu a s nikým jiným. Sbohem Danieli. Miluju tě. Tvá Jane Lush.

            Daniel dočetl a zhroutil se. Ležel tam schoulen do klubíčka a brečel. Brečel s uschlou růží v ruce.